Na prvního máje se jako tradičně slaví Svátek práce. Ne, přestože v našich končinách je spojován s prvomájovými průvody za bolševické totality, má svátek své kořeny až na konci 19. století. Od roku 2004 se však pro Českou republiku stal mnohem významnějším. Právě 1.5.2004 jsme vstoupili jako 16. – 25. v pořadí do rodiny zemí Evropské unie.

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.

Zatímco ještě před lety patřili Češi mezi plýtvače jídlem, dnes je to naopak. V popelnicích končí jen zhruba pět procent potravin. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy změnil chování zákazníků především nárůst cen v obchodech. Kdo na aktuální situaci vydělává nejvíce a jak měla vláda mírnit dopady narůstajících cen? Nejen o tom se rozpovídal bývalý náměstek ministra financí v dalším díle seriálu Bez servítků.

Před dvěma dny publikoval prestižní americký časopis Foreign Affairs společný článek tří zajímavých autorů - českého premiéra Petra Fialy, slovenského premiéra Eduarda Hegera a polského ministerského předsedy Mateusze Morawieckého pod názvem „Svobodný svět musí dál stát za Ukrajinou“ a s podtitulkem „Zmražený konflikt nebo částečné vítězství nevyřeší vůbec nic.“

Ve veřejném prostoru se pomalu začínají řešit volby do Evropského parlamentu, které nás čekají příští rok v květnu. Asi nejzajímavější téma je, jestli půjdou strany koalice SPOLU pod touto značkou opravdu spolu, anebo každá za sebe.

Ve svých knihách nejčastěji popisuje krvavá léta, která český národ prožíval. V nové knize, kterou vytvořil společně s ukrajinským historikem Radomyrem Mokrykem, mluví o krvavých létech Ukrajiny. Ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět se v dalším díle seriálu Bez servítků rozpovídal nejen o bádání v archivech, ale také o ukrajinské kultuře nebo dopadech zdražování na knihtisk.

Francouzský prezident Macron neprožívá zrovna nejúspěšnější politické období. Doma ve Francii velmi ztěžka prosadil důchodovou reformu a jeho nedávná třídenní návštěva Číny zbourala jeho image kompetentního evropského lídra. Před víkendem ho sice v jeho reformním snažení podržela francouzská Ústavní rada a penzijní reforma nabyla platnosti, nicméně je pravděpodobné, že se nevyhne referendu. Navíc Ústavní rada není ve Francii žádná nezávislá instituce typu českého Ústavního soudu, protože je složena především z bývalých politiků.

Není to tak dlouho, kdy Michael Palin z legendární britské komediální skupiny Monty Python pronesl, že Čechy považuje za nejvtipnější národ na světě. Že jsme nejspíš národ vtipálků, potvrzuje také fakt, že svého času vycházel legendární časopis Trnky-brnky v nákladu 370 tisíc kusů výtisků měsíčně. Jedním z autorů, který se proslavil humoristickými kresbami v časopise Trnky-brnky v devadesátých letech, je Jan Tatarka. Tvůrce komiksů a kresleného humoru, nakladatel, vydavatel a televizní producent se v dalším díle seriálu Bez servítků rozpovídal o porevolučním humoru v tuzemsku, o hranicích vtipných komiksů i o nadcházejícím Comic Conu.

Rušení poboček České pošty vyvolal ve veřejném prostoru v posledních dnech velké diskuse. Jedním z prvních, kdo se k celé věci vyjádřil, byl jihočeský hejtman a předseda Asociace krajů Martin Kuba (ODS). Ten říká, že současný ekonomický model fungování České pošty nebyl udržitelný a je třeba přijít se změnami. Vyzývá ale k racionální diskusi nad celou věcí. Více už v rozhovoru v rubrice Bez servítků.

Tento týden má proběhnout společná schůzka koaličních partnerů SPOLU na téma voleb do Evropského parlamentu, konané příští tok v květnu. V médiích zatím zazněly pouze argumenty „ad hominem“ – tedy kdo, jak a s kým nemůže být na společné kandidátce. Téměř nic nezaznělo o významných společných programových průsečících.