Dobrovolníci z Českého červeného kříže pomáhají v Karlovarské nemocnici

První skupina vyrazila do Karlových Varů v pondělí večer, druhá o den později. V každé skupině jsou tři až pět dobrovolníků a jeden koordinátor. Podle vedoucí oblastního spolku se tato spolupráce osvědčila a pokud bude potřeba, zapojí se opakovaně i v dalších zařízeních.

„Dobrovolníci mají na starost nejlehčí covidové pacienty, protože zdejší nemocniční zařízení jsou totálně přetížená a už není, kde brát. Jsou to pacienti, kteří nepotřebují ventilátory, monitory a nepotřebují mít kolem sebe tolik zdravotnického personálu. To znamená, že tam je sestra z řad Karlovarské krajské nemocnice, náš koordinátor a pak pečovatelé s kurzem Moderní ošetřovatelství v praxi," vysvětluje ředitelka oblastního spolku Plzeň-město a Rokycany Lada Brožová.

Celý záměr inicioval Richard Smejkal z Ústředního krizového týmu ČČK. Na plzeňském spolku už bylo uvést tento záměr do praxe. To znamenalo celou řadu telefonátů a kolečko vyjednávání.

„Spolupracují spolu naše krizové týmy a týmy nemocnic. Jedná se s ministerstvem a na místo nás dokonce odvezli karlovarští hasiči. Je to spousta a spousta jednání. Naši dobrovolníci jsou převážně z Plzeňska ale není to pravidlem. Máme svoji databázi dobrovolníků, kteří jsou z řad lidí, kteří absolvovali kurz. Na ten jezdí lidé z různých krajů a my oslovujeme všechny, takže koordinátorem první skupiny je kluk z Budějovic a ten druhý je z Prahy. Je to široké spektrum,“ dodává Brožová.

Dobrovolníci zatím pomáhají v Karlovarské krajské nemocnici, kam je dovezli krajští hasiči. Nemocnice pro ně zajistila ubytování. „Do Karlových Varů jsme jeli pomoci na 78 hodin, pak nás střídá Opava. Je ale dost možné, že to nebude stačit a otevře se původně plánovaný Cheb. Za týden bychom jeli zase,“ dodala Brožová.

I proto vybízí zájemce, aby se neváhali zdarma přihlásit do kurzu Moderního ošetřovatelství v praxi, který stále pokračuje na pobočce v Plzni.

Nemáme peníze, práce je ale víc než kdy dřív

Oblastní pobočka v Plzni se momentálně potácí na hranici krize. Na svou činnosti si vydělávali hlavně pořádáním kurzů první pomoci.

„Z toho žijeme, ale už třičtvrtě roku nemůžeme kurzy pořádat. Jsme na samém dně, teď jsem poslala poslední výplaty a na ty další nemám. Je to čiré zoufalství, práci máme, děláme ji dobře, ale nemůže vykonávat naši výdělečnou činnosti, protože je nouzový stav. To chápeme, ale jako spolek nemáme nárok na náhrady,“ komentuje situaci ředitelka.

Dál tak platí veškeré poplatky bez jakýchkoli úlev. Situace se dostala už tak daleko, že uvažují u uzavření pobočky.

„Máme vymyšlený nouzový plán, že kancelář zavřeme, budeme pracovat po nocích a zkrátíme si úvazky na minimum a současných 16 hodin denně se budeme snažit nahnat při jiném zaměstnání,“ dodala závěrem.