Sociální demokracie si zvolila nového předsedu. Jmenuje se Jiří Nedvěd. Pokud vám to uniklo, není to známka nepozornosti, ale přesný obraz stavu samotné strany. Volba šéfa kdysi masové politické síly dnes proběhla prakticky bez zájmu veřejnosti. Strana, která ještě před patnácti lety spoluurčovala směr země, dnes mění vedení způsobem, který sotva zaznamenají i lidé, kteří politiku sledují pravidelně. Pokud se někdo ptá, kdy se sociální demokracie ztratila z veřejného prostoru, odpověď zní: dávno.

Vánoce jsou často označované za svátky klidu, pohody a rodinné blízkosti. Pro lidi s poruchami příjmu potravy ale patří k nejnáročnějším obdobím v roce. Proč právě svátky dokážou úzkosti kolem jídla, těla a kontroly ještě zesílit?

Úder demografické krize nás bude bolet. To již dnes nikdo nepopírá. Není ale bez zajímavosti, že stárnutí populace a rozmach digitálních platforem se potkávají ve stejném bodě: Jak udržet lidi déle v práci, ale bez iluze, že všichni vydrží do sedmdesáti pěti let ve výrobě nebo v open space kanceláři na plný úvazek dřít přes 8 hodin denně. Jak mohou digitální platformy přispět seniorům, kteří chtějí pracovat?

Stojím u kasy jednoho velkoobchodu a paní za kasou se ptá: „Naši bonus kartičku máte?“ Začnu nervózně šátrat po kapsách, hledám mobil, zatímco si lidé v řadě za mnou odkašlávají. Začínám se potit. Ale říct „ne“, jen abych nezdržovala, by byla osudová chyba. Za nákup bych zaplatila jednou tolik a na vajíčka bych rozhodně neměla. Konečně mám mobil v ruce, QR kód načtený a já přemýšlím, jestli někdo vynalezl tuto absurditu schválně, aby mě celý život otravoval.

Ještě před pár desítkami let vypadal „léčebný“ pobyt na psychiatrii zcela jinak než dnes. Místo terapie, empatie a bezpečí pacienty čekaly ledové koupele, přivazování k postelím nebo násilné zásahy do mozku. Strach z psychiatrie má své historické kořeny — přestože dnešní realita je zásadně jiná.

Poruchy příjmu potravy nezasahují jen do jídla, váhy nebo rodinných vztahů. Dotýkají se i intimního života. Další díl podcastu Stop anorexii proto otevírá otázku, jak poruchy příjmu potravy ovlivňují vnímání vlastního těla, blízkost a intimitu.

Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.

V novém dílu podcastu Stop anorexii nazvaném Deník anorektičky zazní autentické zápisky z období léčby poruchy příjmu potravy. Vznikly v době, kdy autorka procházela hospitalizací a následně denním stacionářem. Otevřeně v nich popisuje, jak vypadala každodenní realita uzdravování – boj s jídlem, s tělem i s vlastní hlavou.

Podcast Stop anorexii, který otevřeně mluví o poruchách příjmu potravy, slaví první výročí. Projekt, za kterým stojí bývalá pacientka a dnes peer lektorka, si za rok existence získal stovky posluchačů.

Hned po volbách se rozběhla otevřená koaliční jednání mezi ANO, SPD a Motoristy. Babišovi partneři byli natolik hladoví a netaktičtí, že vyjednávání o vládě probíhalo téměř v přímém přenosu a veřejnost se u toho mohla chvíli dobře bavit. Po pár dnech ale předseda hnutí ANO svým partnerům v boji proti cenzuře raději vysvětlil, že mlčení je základ. Od té doby jsme odkázáni spíš na zákulisní drby a úniky.