Jak v krátkosti představit práci krizového interventa v řadách policie? Ve zkratce můžeme říct, že poskytují první psychologickou pomoc obětem násilných trestných činů, dětem, příbuzným i například svědkům tragických nehod. Od loňského listopadu dochází také na covidová oddělení do nemocnic v Karlovarském kraji, kde si povídají s pacienty, ale hlavně s lékaři, na které doléhá až neuvěřitelná bezcitnost některých jedinců na sociálních sítích. Zůstává nad tím rozum stát, přiznává krizový intervent Tomáš Eisenkolb.

Alice a Anbu, indicko-český pár, který se poznal v Indii, kde také původně chtěli žít. Dál od lidí na vlastní malé ekofarmě. Osud tomu chtěl ale jinak, a tak se ocitli v Praze. Narodila se jim první dcera a čirou náhodou jeli na výlet do bývalé obce Hirschenstand, kterou asi znáte pod názvem Jelení. Místo je natolik učarovalo, že se rozhodli zůstat. Spolu se svými dvěma dcerami jsou jedinými stálými obyvateli této malé vísky. Nyní tu chovají koně, alpaky a vítají turisty, kteří se nebojí dobrodružství.

Dny Andreje Babiše a jeho Hnutí ANO zdaleka nejsou sečteny, jak by se někomu mohlo zdát na základě nedávno zveřejněného volebního modelu od společnosti Kantar. Podle jeho průzkumu by teď volby vyhrála koalice Pirátů a STAN se ziskem 34 procent a teprve za nimi by na druhém místě bylo až Babišovo ANO s 22 procenty. Volby jsou ale až v říjnu a paměť českého voliče je velmi krátká. Tentokrát by ale neměl zapomenout nejen na to, co se dělo a stále ještě děje v době koronavirové pandemie.

„Karle, to nevadí. Jestli ten respirátor v práci nechceš nosit, my to nějak vymyslíme. Třeba ti dáme kolem pokladny plexisklo.“ Myslíte si, že by podobná reakce zaměstnavatele v soukromé sféře byla reálná? Asi se shodneme na tom, že s největší pravděpodobností nebyla. Proč tedy děláme ústupky lidem, kteří mají být morálními autoritami?

Cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly, a i ten nejlépe myšlený nápad se může snadno zvrhnout. Bohužel, právě toho jsme dnes svědky, pokud jde o informování o pandemii.

Asi každému je jasné, že pro účinný boj s koronavirovým onemocněním zdaleka nestačí jen dobře promyšlená protiepidemická opatření. Neméně důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a s tím spojená důvěra v opatření podniknutá v boji s nemocí. Při tom platí, že jak opatření, tak i dobře informovaná veřejnost, jsou především zodpovědností vlády. Jedná se z velké části o dvě spojené nádoby. Jakmile aspoň jedno z toho selže, je zaděláno na pořádný problém.

Ačkoliv pandemie koronaviru zdánlivě zastavila běžný život, v řadě oblastí veřejný sektor setrvačností dál rozvíjí strategie a plány z dob před COVIDem. Na úrovni municipalit je jedním z takových aktuálních témat dopravní obslužnost ve městech, zejména záměr omezovat vjezd vozidel do historických center. Pokud má být toto téma vůbec na pořadu dne, je však nezbytné k němu přistupovat racionálně, nikoliv aktivisticky.

Jsem učitel českého jazyka. Učím budoucí učitele na Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, dlouho jsem česky učil i žurnalisty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Snažím se nejen učit je jazyk, ale především o jazyce myslet a češtinu milovat. Tím chci říct, že jsem v jakémsi střetu zájmů, když tohle píšu. Utěšuje mě, že to v našich zeměpisných délkách zas není takový problém…

Dnes si připomínáme 171 let od narození prvního československého prezidenta. Existuje zažitá a značně zjednodušená představa, že se za první republiky žilo krásně a že „tatíček“ Masaryk byl nadstranickým prezidentem, dbajícím na ideály demokracie. Realita byla jiná. T. G. Masaryk byl jako prezident velmi aktivistický. Výstižně to popsaly v den jeho smrti Polední listy: „byl přílišným individualistou, než aby mohl býti skutečným demokratem“, a ačkoliv akcentoval lidskost a humanismus, „chyběl mu cit, nerad odpouštěl a protivil-li se mu někdo, snažil se jej zdeptati“.

Lidé pracující ve zdravotnických profesích jsou pro společnost naprosto nepostradatelní a povolání zdravotníků se vždy těšilo mezi lidmi velké úctě. Nikoho proto asi nepřekvapí, že lékaři a zdravotní sestry se pravidelně umísťují na předních místech mezi profesemi vnímanými veřejností jako prestižní. Není pochyb o tom, že zvláště za současných okolností to platí dvojnásob. Právě oni jsou v první linii v boji proti šíření pandemie covid-19.